Baroko a rokoko

Baroko


- baroko (barok) vzniklo v Itálii v Říme koncem 16. století a trvalo až do první poloviny 18. století
- původ slova z portugalského barroco = nepravidelná perla

 Periodizace:
  • 1590–1625 raný barok 
  • 1625–1675 vrcholný barok
  • 1675–1750 pozdní baroko - souběžně s rokokem a klasicismem 

- baroko je opakem renesance, proti renesančnímu klidu, harmonii a rovnováze klade disharmonii, nadsázku, pohyb a dynamiku
- má ohromovat, fascinovat a působit na smysly
- působí dramaticky, vypjatě, vzrušivě, pompézně, působí dojmem bohatosti a moci katolické církve 
- mělo by být srozumitelné

ARCHITEKTURA


 - barokní architektura se šíří se ve dvou podobách: na sever v dynamičtější variantě, do Francie však v klasicizující podobě, která je spojena s renesanční tradicí
- typické jsou složité půdorysy, průniky křivek, elips, využívání kontrastu světla a stínu, bohatá přemíra zdobení, štuková výzdoba, fresková výzdoba, sochařská a malířská díla
- barokní stavba spěje k monumentalitě, vzbuzuje napětí, působí na city diváka
- užívá vyduté tvary, vypouklé tvary, voluty, oválná okna, římsy,..
- průčelí stavby je bohatě sochařsky a malířsky zdobeno
- rozdíl mezi interiérem a exteriérem - vnějšek budov je členěn jinak než vnitřek, jde o tzv. barokní dualismus
- jako výrazný prvek se užívají kupole, vevnitř měli freskovou výzdobu - pohled do otevřeného nebe

- staví se kostely, kláštery, kaple, chrámy, zámky, měšťanské domy, kolonády, altány, atd.

- urbanismus - promýšlí zastavení města domy, tak aby důležitá místa (stavby) byla umocněna (zvýšená pozornost)

Architektura v Itálii:
  • Francesco Borromini - představitel dynamické linie barokní architektury, architekt složitých stavebních půdorysů - Kostel San Carlo v Říme

Francie:
- od počátku zde převládá klasicistní tendence 
- architektura často slouží k reprezentaci královské moci (oproti tomu v Itálii reprezentace církve)
  • dvorní architekt krále Ludvíka XIV.  Jules Hardouin-Mansart - podílel se na přestavbě zámku Versailles, barokní přestavbě Louvru a také na stavbě pařížské Invalidovny (podle původních plánů Libérala Bruanta)

Anglie:
  • sir Christopher Wren - projektoval katedrálu Sv. Pavla v Londýně 
Rakousko:
  • Johann Lukas von Hildebrandt - Belveder ve Vídni 

SOCHAŘSTVÍ


- je vázáno na architekturu, převažuje dekorativní typ sochařství 
- opouští se ideál renesanční krásy, silný důraz na dynamiku, expresívnost, mystičnost, záhyby, drapérie je vzedmutá, řasená a vlající 
- typické jsou fontány, mariánské (morové) sloupy, sousoší, štukové a řezbářské práce

  • Lorenzo Bernini - Fontána čtyř řek na Piazza Navona v Římě, sousoší Apollón a Dafné

MALÍŘSTVÍ 


- podobně jako architektura se i malířství rozvíjí ve dvou proudech: klasicistním (Francie, Anglie)  a dynamickém (Itálie, Španělsko, Nizozemí, Rakousko, Čechy)
- kompozice obrazů je plná křivek a diagonál, zdůrazňuje dramatičnost scény
- nejčastější náměty jsou dokonalé portréty, krajinomalba, zátiší a malba interiéru

- rozvíjí se:
1) nástěnné malby (technika fresky) - jejich provedení s nevšední perspektivou na stropech a kupolích kostelů dotváří prostor a celkový dojem monumentálnosti a nekonečnosti (průhledy do nebes) - nelze rozlišit, kde končí architektura skutečná a kde začíná iluze
2) závěsné obrazy - olejomalba,  nejčastější náměty jsou dokonalé portréty, krajinomalba, zátiší  ale také tématika náboženských alegorií..

- používání dvou výtvarných metod - šerosvit a temnosvit:
- šerosvit - metoda použití kontrastů mezi světlem a tmou, hlavní metodou je tedy modelování světlem
- temnosvit - celý obraz je ponořen do temna, jen místa, která mají upoutat pozornost jsou osvětlena zdrojem světla mimo plátno


Itálie:
  • Caravaggio (Michelangelo Merisi) - Umučení sv. Matouše, Chlapec s košíkem ovoce, Večeře v Emauzích, Ukřižování sv. Petra
  • Giovanni Battista Tiepolo - mistr iluzivní stropní malby (fresky), jeho malba září světlými, jasnými a teplými barvami

 Španělsko:
  • Diego Velázquez- Venušina toaleta - jediný akt 17. stol., Margarita v modrých šatech

Nizozemsko:

- obzvláště v Holandsku bylo barokní malířství explozí nových témat v zátiší, mnozí umělci se přímo specializovali na určité okruhy motivů
- holandské umění samo o sobě bylo známo precizním provedením a podmanivou atmosférou, ne však tak výraznou dramatičností

  • Rembrandt van Rijn - největší osobnost holandského malířství, namaloval přes 800 obrazů a vytvořil řadu grafik (rytiny) - Anatomie doktora Tulpa, Noční hlídka, Portrét usmívající se Saskie (manželka), namaloval asi 60 autoportrétů - od mládí po stáří
  • Jan Vermeer van Delf - Dívka s perlou, Mlékařka, Dívka čtoucí dopis, Alegorie malířství (Ateliér)
  • Petr Paul Rubens - Tři grácie, Paridův soud, Únos dcer Leukippových 
  • Anthonis van Dyck - jakožto dvorní malíř anglického dvora autor elegantních portrétů, Rubensův žák,- Pieta, Karel I. Anglický na lovu, Diana a Endymión
  • Frans Hals - malíř zábavy s temperamentním rukopisem - Veselý piják


Baroko v Čechách

Periodizace:
  • 1600–1700 raný barok 
  • 1700–1740 vrcholný barok
  • 1740–1780 pozdní baroko 

ARCHITEKTURA
- církev zřizovala kostely, kaple, kláštery, dbala na okázalost a reprezentaci, čímž dávala najevo svou světskou moc 
- katolická šlechta si z prestižních důvodů zvala věhlasné zahraniční architekty, kteří zvedali úroveň místního stavitelství
- baroko má silný vliv na proměnu vzhledu českých měst a vesnic 
  • Kryštof Dientzenhofer - chrám sv. Mikuláše na Malé Straně. 
  • Kilián Ignác Dientzenhofer - Dokončil otcovy stavby, představitel barokního dualismu – klid vnější fasády v kontrastu s vnitřní dynamikou - Kostel sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí

SOCHAŘSTVÍ 
  • F. M. Brokof - autor některých soch na Karlově mostě 
  • Matyáš B. Braun - vypjatější a plastičtější než Brokof, autor soch na Karlově mostě

MALÍŘSTVÍ 
  • Karel Škréta - pozdvihl českou barokní malbu ke světovosti
  • Peter Brandl 


Rokoko


- rokoko představuje další vývoj baroka v 18. století 
- ve Francii má rokoko charakter samostatného slohu, v prostředí střední Evropy, kde plynule navazuje na baroko, je chápaní rokoka jako samostatného slohu sporné - vhodnější je používat termín pozdní baroko

- rokoko se představuje především jako dekorativní styl - bylo stylem asymetrie a křivek, které jen umocňovaly jeho dekorativní hravost a bezstarostnost

- název slohu se odvozuje od francouzského rocaille - česky rokaj - abstraktní a často nesymetrický ornament, mívá tvar dvoustranně závitnicové mušle nebo plaménků, často kombinovaný s různými listy nebo drapérií.

ARCHITEKTURA

- stěny a klenby světských i sakrálních staveb jsou pokryty lehkými, elegantními ornamenty, rokajemi, ve štuku a zlatě, ve formě fresek a motivů popínavých rostlin

- architektura rokoka byla nadšeně přijata po celé Evropě, stala se hlavním stylem církevních budov i šlechtických sídel
- doslova se jedná o sloh zhýčkané a požitkářské šlechty
- obzvláště příznivě bylo přivítáno v Čechách, Rakousku a Německu, kde svými bohatými a nadýchanými štukami zlehčilo monumentální styl barokních kostelů a chrámů
- Itálie zůstala více věrná tradičnějšímu baroku, což odráželo konzervativní a nesvětské působení katolické církve (nazdobenost a povrchnost rokoka pro ni nebyly vhodné pro místa, kde měl být uctíván Bůh a která tudíž měla být jednoduchá, čistá a upřímná)
  • zámek Nové Hrady (Česko) z konce 18. stol. přezdívaný "malý Schönbrunn" nebo "české Versailles"

SOCHAŘSTVÍ

- sochařství rokoka se od baroka lišilo hlavně ve své delikátnosti – před monumentálními mramorovými kolosy baroka měly přednost malé delikátní porcelánové a bohatě zdobené sošky, které doplňovaly spíše interiéry než veřejná prostranství
- sošky rokoka pak byla spíše hravá a jemná zobrazení milostných hrátek, nezabývaly se náboženskými tématy

MALÍŘSTVÍ 

- rokoko nacházelo zálibu v orientální exotice, jeho díla obsahovala smělost ve výrazech, pramenící z touhy po eleganci a jasnosti
- malíři se zajímali o drobné, přirozené věci, líčili rozmanitá milostná dobrodružství. Žena pro ně byla námětem rozkoše, potěšení a křehkého erotismu
  • Antonie Watteau 
  • Jean-Honoré Fragonard
  • Francisco Goya

- kompozice obrazů a soch v rokoku byla založena na vznešených oblých liniích a esovitých tvarech, které nacházely svoji inspiraci v přírodě, na rozdíl od přísných rovných linií nebo kruhu, které našly svoje uplatnění v následném klasicismu 


Žádné komentáře:

Okomentovat

Přihlásit se k odběru: Příspěvky (Atom)