Umění antického Řecka

- po rozpadu Mykén do roku 800 př.n.l. nastala tzv. doba temna. O populaci celého Řecka v tomto období se toho ví jen velmi málo - i to je důvod, proč následující tři století nesou označení temna
- po skončení temného období následovala tzv. Archaická doba která v mnoha směrech položila základy klasického Řecka
- jako události symbolizující počátek této epochy jsou pokládány konání prvních olympijských her v roce 776 př. n. l. a vznik homérských eposů Ilias a Odyssea

Periodizace dějin starověkého Řecka po době temna:

• Archaické období – 800 – 500 př. n. l.
• Klasické období – 500 – 336 př. n. l.
• Helénistické období – 336 – 146 př. n .l
• Římská nadvláda – 146 př. n. l – 395 n. l.

ARCHITEKTURA

- byla architekturou především ve spojení s chrámovými stavbami, které následovaly přesně geometrické vzory a proporce

- struktura řeckého chrámu navazovala na mykénský megaron

- základem klasické řádové architektury je systém vertikálních nosných článků - sloupů, a horizontálních nesených článků v podobě překladu neboli kladí
- sloup tvoří základní jednotku celého systému - určuje výšku a mohutnost stavby a důležitý je také vždy lichý počet sloupů na průčelí chrámu
- podle sloupů a jejich překladu se rozdělují tři základní stavební řády na dórský, iónský a korintský.

• Dórský řád - nejstarší, tzv. mužský sloh. Je masivní a mohutný, svou výzdobou velmi prostý. Skládá se z hlavice a dříku, patka chybí. Kanelury sloupu jsou mělké, široké a stýkají s v ostré hraně.  
• Iónský řád - tzv. ženský sloh. Je štíhlejší, vyšší, řidčeji žlábkovaný než sloup dórský. Počíná členitou patkou. Hlavice má charakteristický spirálovitý motiv, tzv. voluty
• Korintský řád - přímo navazoval na iónský - je jeho variantou. Ze všech slohů měl největší zdobnost a dekorativnost hlavice - ta byla zdobena trsy akátových listů a volutami.

- vedle chrámů se začala uplatňovat světská architektura v podobě divadel – amfiteátrů se stoupajícím hledištěm. Nejzachovalejší divadlo v Epidauru - pojme až 12 000 lidí

- dále budování stadionů a závodišť, sloupových síní pro výstupy řečníků, lázní a jiných budov přímo spojených s běžným životem antického člověka.

Divadlo v Epidauru

Parthenón na athénské Akropoli

Více fotek divadla: ZDE

SOCHAŘSTVÍ

- sochařství Řecka je známo převážně díky kopiím Římanů - dochovalo se málo soch

- v počátcích jen drobné figurky

- v archaickém období se od 7.stol. př.n.l. objevují první velké sochy kúros - stojící socha nahého mladého muže a koré - sochy oděných dívek
- pro tyto archaické sochy je charakteristická strnulost, jemný archaický úsměv a pečlivě vypracovaný účes

- archaické období plynule přešlo do klasického období - objevují se první znaky ideálů antické krásy - postavy jsou realistické a harmonické, plné dokonalých tvarů zachycených v pohybu

- sochař dynamicky idealizoval předměty podle pravidla ušlechtilých proporcí. 

- z dochovaných jmen největších sochařů to jsou např. Myrón (Diskobolos), Polykleitos (Amazonka), Praxiteles (Hermés s malým Dionýsem), Feidiás (nedochovaná socha Dia), a další..

- následné helénistické období si zakládalo na dramatickém pojetí sochy - sochy odrážely ve svých tvářích realistické pocity, objevují se i témata ze všedního života, sochaři se zabývají studií dětské a ženské postavy

- nejznámější socha z tohoto období je Niké Samothrácká - kupředu nakloněná socha která se tyčila na přídi lodi s bohatou drapérií zviditelňující tvary těla. Dále např. Milónská Venuše, Umírající Gal nebo sousoší Láokoón se svými syny.

- v architektuře (chrám Erechtheion) použití tzv. karyatid - socha ženy plnící nosnou nebo pouze dekorativní funkci sloupu

MALÍŘSTVÍ

- největší rozvoj malířství v řeckém umění zaznamenala malovaná keramika - vázové malířství

- keramika (nejčastěji vázy a jiné nádoby nejrůznějších tvarů) bohatě zdobena geometrickými motivy ale i náměty s mytickými příběhy, příběhy ze života, atletické závody či bitvy.

- tmavé figury byly většinou vytvořeny na světlém pozadí (černo-figurový styl), nebo naopak – světlé figury na tmavém pozadí (tzv bílo-figurový styl). Častý je také tzv. červeno-figurový styl

- desková a nástěnná malba Řeků se dochovala minimálně díky římským kopiím - památky v Herculaneum a Pompejích.