Starověký Egypt

- centrem této významné starověké civilizace se stala údolí v okolí řeky Nil v severovýchodní Africe, na územní dnešního Egypta
- zdejší specifické podmínky pomohly k vytvoření zcela nové, nevšední kultury
- za počátek dějin Egypta se pokládá sjednocení Horního a Dolního Egypta
- samotný starověký Egypt si stejně jako všechny ostatní strarov. civilizace prošel obdobím rozkvětu a pádu.

Periodizace starověkého Egypta:

• Předdynastická doba - 5300 př.n.l - 3000 př.n.l. 
• Archaická doba 3000 př.n.l. - 2700 př.n.l.
• Stará říše 2700 př.n.l. - 2270 př.n.l.
• první přechodné období 2270 př.n.l. - 2070 př.n.l.
• Střední říše 2070 př.n.l. - 1970 př.n.l.
• druhá přechodná doba 1970 př.n.l - 1580 př.n.l.
• Nová říše 1580 př.n.l. - 1090 př.n.l.
• třetí přechodná doba 1090 př.n.l - 664 př.n.l.
• Pozdní doba 664 př.n.l. - 332 př.n.l.

- za všechna tato období se zde stihlo vystřídat více než 50 významných panovníků ve 31.dynastiích
- panovníci měli titul tzv. faraona a byli pokládání za potomky bohů, nejčastěji jako boha slunce Re
- Egypťané měli více než dva tisíce bohů a bohyň a ty výrazně uctívali
- významnou roli v mytologii hrál posmrtný život, který byl hlavním podmětem k vytvoření velmi nevšedního umění
- jako písmo používali složité hieroglyfy - kombinace různých znaků a obrázků;  rozluštěny v roce 1822 (Jean-François Champollion pomocí Rosettské desky)

ARCHITEKTURA

- hlavním znakem většiny staveb je monumentálnost
- objevuje se několik druhů staveb
- základní stavební princip - architrávový
- základní stavební materiály byly:
a) kámen (okolí Nilu bohaté na žulu, čedič, vápenec) - stavba chrámů a hrobek
b) dřevo a nepálené cihly - obytné domy či paláce

Druhy staveb v jednotlivých historických epochách:

• Předdynastická a archaická doba 

- začal se používat typ hrobky zvaný mastaba 
- jednoduchý pohřební komplex, rozdělený na dvě části vzájemně propojené šachtou
- první část: nadzemní z nepálených cihel, někdy kamene - tvořila funkci jakési kultovní kaple
- druhá část: podzemní - samotný hrob

• Stará a střední říše

- období staveb pyramid
- první pyramida - tzv. stupňovitá pyramida, se vyvinula z mastaby
- stupňovitou Džoserovu pyramidu postavil architekt Imhotep, nachází se na pohřebišti v Sakkaře
- tato šestistupňová pyramida má obdélníkovou základnu o rozměrech 109 x 121 m a její výška je 62,5 m

- pyramidy faraona Snofru v Dahšúru - Červená (někdy zvaná růžová) pyramida byla první jehlancovitá (tzv. pravá) pyramida
- na tom samém místě stojí také tzv. Lomená pyramida (původně stavěna také jako jehlancovitá, ovšem vrch se při stavbě probořil a vznikl tak její atypický tvar)

- nejznámější jsou pyramidy v Gíze postaveny  v letech 2 700 až 2 560 př. n. l
- celý pohřební komplex pyramid v Gíze patřil posledním třem faraónům 4. dynastie – Chufevovi, Rachefovi a Menkaurovi, což byli otec, syn a vnuk.
- nejvyšší ze všech pyramid je Velká Chufuova (Cheopsova) pyramida s výškou 137,5 m

Schéma Cheopsovy pyramidy

• Nová říše

- v nové říši se přešlo k hloubení hrobů ve skalách
- skalní hrobky v Údolí králů na západním břehu Nilu v Thébách (dnes Luxor)
- pohřebiště faraonům z 18. dynastie a později i 20. dynastie
- nachází se zde slavná hrobka Tutanchamona, faraona 18. dynastie - objevená 1922

- začaly se stavět chrámy a chrámové komplexy zasvěcené bohům (chrámy božské) nebo panovníkům (chrámy zádušní)
- mají ustálené půdorysné řešení - dodržován přísný matematický řád aby stavba působila harmonicky:

-- - k chrámu vede osově souměrná cesta (tzv. cesta bohů) která je lemována sfingami

-- - vstupní bránu tvoří dva pylony s kolosy (sochy panovníka) - před nimi dva velké obelisky

-- - branou se vcházelo do velkého nádvoří obehnaného sloupovou chodbou – tzv. peristyl

-- - další sály a kultovní místnosti určené pouze kněžím - včetně poslední malé svatyně

- největší a nejznámější chrámy v Karnaku a Luxoru

- skalní chrámy - svatyně vytesané přímo do skály - Zádušní chrám královny Hatšepsut (v Dér el-Bahrí), Abú Simbel a další..

Průřez chrámu v Karnaku

SOCHAŘSTVÍ

- sloužilo státnímu náboženství - oslavě panovníkova kultu a jeho reprezentaci 

- bylo spojené s vírou v posmrtný život (kult mrtvých) - přispívalo k zabezpečení nesmrtelnosti faraona a jeho rodiny

- hlavní materiály - kámen (žula, diorit, vápenec, pískovec..), dřevo a zlato

- uplatňoval se proporční kánon, neboli přesně stanovená šablona, podle které byly sochy vytvářeny 

- zobrazování těla ve strnulé poloze

- postoje soch značně omezené - stojící nebo sedící; rozdíl žena (nohy u sebe), muž (pravá noha vždy nakročená)

- často jemná modulace rysů obličeje 

Druhy sochařství:

1) monumentální - často souvisí s architekturou
- sfingy, kolosy, nadživotní sochy faraonů

2) drobné - keramické sošky a dřevěné plastiky bohů, písařů, posvátných ale i prostých zvířat (kočky, hrošíci, opice, sokol, atp.), amulety (skarab),.. 

- skupinová sousoší párů

- reliéfy - zapuštěné nebo vystupující (basreliéf), často polychromované 

MALÍŘSTVÍ

- uplatňovalo se zejména na stěnách hrobů, ale i v palácích, chrámech, či jednoduché zachycení obyčejného života na papyru, nebo útržcích plátna
- tématika: život a posmrtné putování - obřady mumifikace, náměty ze života bohů a králů, zvířata,...
- náměty často doprovázeny (komentovány) textem - hieroglyfy

Znaky: 

- opět platí stejně jako u sochařství strnulost a neživost předmětů
- malíř dodržoval přesná schémata malby a detailně propočítané proporce postav
- části jako hlava, ruce a nohy zobrazeny z profilu, ovšem trup, ramena a oko zepředu
- kresby nereprezentovaly skutečnost, netlumočily pocity a nálady, byly vlastně ornamentálním sdělením, přiblížením a popisem světa bohů, faraónů a lidí v symbolech
- neuplatňování perspektivy, malíř umisťoval předměty nad sebe a vedle sebe v různých velikostech podle důležitosti vyobrazované osoby